Cítím, že už stárnu
a mé myšlenky,
už nenaplňují úlohu tyrana.
Začínám se podobat,
něčemu určitějšímu,
než tomu bylo před tím.
Možná, že blednu,
má stopa je pomalu,
ale jistě, umazávána z tohoto světa.
Našla svoje misto,
kam se uložím pod kytky
a budu spát, bdít.
Snad nezvadne můj odkaz,
mam naději,
že jsem zde snad něco i zanechala.
Před tím,
než se ze mě stane bílí list,
chtěla bych zanechat, něco ze své mysli.
Utvářím se a mizím,
obojí a nic,
snad jsem nebo budu víc.
Není třeba tady psát nějaké dlouhé věty,stačí jen málo,zato výstižně-moc krásné...