Kdo to pozná, kdo to ví, co je to moudrost a co je to bláznovství...

Červenec 2008



Mlha

8. července 2008 v 16:40 | nigrans |  my poetry
Jdu domů,
když skřítci ponechávájí světla lamp věkům.
A já marně tak hledám cestu domů,
skrz spadlé nebe nevidím ani nohu.
Zámek tajemňě zahalen též za bílou oponou,
dvě světýlka pohaaslá tam jedště žnou.
Kráčím lesem, kolem studeného místa,
kam nahlédnu abych si byla jistá,
že nouze není o místa.

Kráčím dál skrz mé bludy,
tam na kopcu však příjde okamžik osudný.

Všechny verše, co v té době,
zazněli mi v hlavě,
ty vypařili se jedna, dvě..