Kdo to pozná, kdo to ví, co je to moudrost a co je to bláznovství...

Květen 2008

Už po druhé dnes pláči..

2. května 2008 v 1:47 | nigrans |  my poetry
Slzy stékají mi neustále po tvářích,
den co den.
Láska? Možná tu je možná není,
bojím se věřit.
Neustálí strach z nicoty mě pohlcuje,
den co den.
Není tu nikdo,
kdo by byl neustále při mě.
Srdce rozervané,
den co den.
Svit slunce je mi zahalen.
Vyschlé potůčky bych chtěla mít.
Oči si vykroutit.
Bolest zahladit.
Jsem sama, vždycky budu,
už ani nevím proč si stěžuji...