Kdo to pozná, kdo to ví, co je to moudrost a co je to bláznovství...

Červenec 2006


Pracovní morálka.

31. července 2006 v 11:41 | Nigrans

Všichni chcou pivo.......

30. července 2006 v 11:40 | Nigrans


Vývoj vztahu k pc.

29. července 2006 v 11:46 | Nigrans

Apocalyptica-fotky

29. července 2006 v 11:37 | Nigrans |  Apocalyptica

Pár otázek...proč...???

27. července 2006 v 22:46 | Nigrans |  my poetry
Proč žít, když nemá člověk pro co...
Proč umírat, když člověk nemá sílu na to...
Proč dýchat, když vzduch zkažený je vší tou lží, nenávistí a závistí...
Proč dívat se, na proradnou tvář...
Proč plivat, na vrahův práh..
Proč čichat k růži, když má trny...
Proč líbat svou lásku, když víš, že odejde...
Proč nenávidět, když víš, že nenávist časem vyprchá...
Proč mít hlavu v oblacích, když realitu pak snášíš míň...
A proč se vůbec ještě ptát, když odpovědi se ti stále nedostává..................

Dvě osoby...dvě duše?nebo jedna...

27. července 2006 v 22:22 | Nigrans


Gothic, krev...jak chcete.....

26. července 2006 v 9:57 | Nigrans

Kreslené gothic ob.

23. července 2006 v 22:50 | Nigrans

Ó smutku...

21. července 2006 v 18:16 | Nigrans |  my poetry
Ó smutku, proč mě jen tak trápíš,
vždy přijdeš neočekáván,
i když žádnou příčinu nemáš.
-
Jak hurikán přeletíš přes mé srdce,
jak neohrabaný obr ho podupeš
a já mlčky sedím na místě-nijak se nebráním.
-
Kdy už odejdeš navždy?
Kdy opustíš mě?
Kdy necháš mě?
-
Prosím, už netrap mě...

Krev-psycho,gothic,....jak chcete...

20. července 2006 v 18:27 | Nigrans

Lebky

17. července 2006 v 21:10 | Nigrans

Obrazek

16. července 2006 v 11:32 | Nigrans

Obrazy...

13. července 2006 v 22:48 | Nigrans

Smrt

10. července 2006 v 17:04 | Nigrans

Edgar Allan Poe[19.1.1809-7.10.1849]

9. července 2006 v 16:46
Narodil se roku 1809 v Bostonu, v rodině kočovných herců. Rodiče ztratil záhy, otec alkoholik rodinu opustil a matka zemřela, když mu byly dva roky. Ujali se ho manželé Frances a John Allanovi, kteří pocházeli z bohaté rodiny obchodníků. V letech 1815-1820 studoval v Anglii, po návratu do USA vstoupil na univerzitu v Charlottesvillu, nepohodl se však s otčímem a utekl do Bostonu, kde uveřejnil svou první knihu básní Temerlan a jiné básně (1827) a vstoupil do armády. Po smrti paní Allanové se udobřil s otčímem a vstoupil do vojenské akademie ve West Pointu, odkud byl v roce 1831 vyhozen.
Pro nedostatek prostředků žil nějaký čas u své vlastní tety v Baltimore. Zde se rozhodl pro svou spisovatelskou dráhu, vyšel mu sborník básní a první povídka. V Baltimore se také Poe oženil se svou vlastní sestřenicí Virginií. Začal pracovat jako redaktor v různý časopisech, ačkoli jako redaktor dokázal zvednout náklad novin nebo časopisů, byl vždy později vyhozen pro opilství. Příběh Rukopis nalezený v lahvi (1833) vyhrál roce 1833 soutěž časopisu Baltimore Saturday Visitor.
Roku 1835 získává místo redaktora v Richmondu, zde píše články a kritiky, vydává román Příběhy Arthura Gordona Pyma z Nantucketu (1836). Po ztrátě zaměstnání nachází roku 1836 nové redaktorské místo ve Filadelfii. Zde se mu podařilo vydat povídku Zánik domu Usherů (1838) a o dva roky později soubor povídek Grotesky a arabesky (1840).
Úspěch představuje povídka Vraždy v ulici Morgue (1841), označovaná za první detektivní povídku vůbec. Roku 1842 publikuje Masku černé smrti (1842) a svou neslavnější prózu Jáma a kyvadlo (1843).
Opravdovou slávu mu přinese detektivní povídky Zlatý brouk (1843) a Černý kocour (1843). Následuje pobyt v New Yorku, kde napíše své životní dílo báseň Havran (1845), ke kterému se později vrátí statí Filozofie básnické skladby (1846).
Zatímco Havran a jeho rozbor filozofie básnické skladby ukazovaly velikost autorova nadání a intelektu, jeho životní dráha neodvratně směřovala ke katastrofě, zejména po Virginiině smrti. Poe fyzicky i duševně strádal, avšak nadále pracoval - přednášel, publikoval esej o Vesmíru Eureka (1848). Stačil se zasnoubit se dvěma ženami najednou. Poe upadl do zoufalé bídy, nakonec se rozhodl pro návštěvu tety v Baltimore, kde se zrovna konaly volby. Poa se zmocnila parta politických náhončích, kteří ho vodili opilého a omámeného drogami z jedné volební místnosti do druhé, kde ho nutili odevzdat hlas pro jejich kandidáta. Tuto šílenost Poe nepřežil, zemřel 7. října 1849 v baltimorské nemocnici. Jeho pohřbu se zúčastnili čtyři lidé. Náhrobní kámen, který měl být na hrob postaven, se po cestě rozbil.

François Villon[1431(?)-1474(?)]

9. července 2006 v 16:31
Francouzský lyrický básník, tvůrce sociální "villonské balady". Vedl nevázaný bohémský život (dvakrát se štěstím a dopomocí vlivných přátel unikl trestu smrti), byl v podstatě předchůdcem prokletých básníků. Ačkoli studoval svobodná umění na univerzitě v Paříži, pohyboval se neustále na scestí rváče, zloděje, tuláka i dobrodruha podsvětí. Byl členem kriminální organizace 'Brotherhood Of The Coquille' a dokonce i své básně psal zlodějskou hantýrkou. V roce 1455 při pouliční hádce s milostným pozadím smrtelně zranil kněze, a proto musel uprchnout z Paříže. Ze soudních spisů je známo, že se zúčastnil krádeže v 'Collége de Navarre'. Navštívil dvůr vévodů z Orleánu v Blois a setkal se i s novým králem Ludvíkem XI. (1423-1483). Žil v bídě a byl znovu uvězněn pro krádež, poté odsouzen k oběšení za předchozí špatný život. Rozsudek byl nakonec změněn na deset let vyhnanství z pařížského kraje. Od roku 1463 o něm nebyly žádné zprávy.
Jednotlivé odkazy jeho testamentů jsou vtipně věnovány nejen rodině a přátelům, ale hlavně nepřátelům. Obsahují básně burleskního a satirického obsahu a podávají obraz Villona-rozervance, který krutost a provokaci mísí s hlubokou náboženskou vírou (proslavil se zejména částí 'Ballade des dames du temps jadis' s refrémem 'Kdepak ty loňské sněhy jsou?' a výstižně pojmenovanou básní 'Ballad Of The Hanged'). Originální je jednoduchost, s jakou vyjadřuje své pocity, a realismus při líčení událostí. Jeho verše vycházejí zcela ze středověkých tradic, ale osobité meditace o smrti a upřímnost, s jakou líčí své vnitřní rozpory a pochybnosti, ho řadí mezi největší francouzské lyriky. Další dílo (8 balad, asi 200 veršů), se podařilo "rozluštit" teprve v padesátých letech 20. století.
Díla
  • Balady v žargonu
  • Malý testament(Le Petit Testament/Le Lais, Little Testament/The Legacy), 1456)
  • Velký testament(Le Grand Testament/Testament, 1461)
  • Šibeničník
Citát
Byli jsme dva a měli jsme jen jedno srdce.

Walt Whitman[31.5.1819-26.3.1892]

9. července 2006 v 16:23
Americký spisovatel, básník a novinář. Je jedním ze zakladatelů moderní americké poezie a průkopník civilismu.
V roce 1830 opustil školu a pracoval jako poslíček, od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech (1827) se stal venkovským učitelem a o dva roky později (1829) vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander (v místě, kde se narodil). O dva roky později (1831) musel tyto noviny opustit, v této době začal zveřejňovat své básně a povídky.
V této době se také začíná zajímat o politiku, stává se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik, pro své radikální názory je propuštěn.
Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny, které odpovídají jeho radikalismu - Freeman, zde bojoval proti otroctví. Za války Severu proti Jihu pracoval jako dobrovolný ošetřovatel, po válce získal místo úředníka, ale pro svůj radikalismus byl opět propuštěn.
Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl upoután na lůžko, celých 19 let až do své smrti.
Poezie:
  • Stébla trávy(Leaves of Grass,1855 - první vydání; další vydání postupně rozšiřovány až do roku 1892)
  • Spojím vás láskou milenců
  • Příkladné dny
  • Duhové mosty
Próza:
  • Vyhlídky demokracie (Democratic Vistas, 1871)
Literární kritiky:
  • (November Boughs, 1888)
  • (Good-Bye My Fancy, 1891)
Citáty
Aby existovali velcí básníci, musí existovat velcí čtenáři.
-
Je bolestné přespříliš milovat muže či ženu, a přece to uspokojuje, je to veliké.
Stébla trávy
-
Mám za to, Živote, že po sobě necháváš mnoho smrtí; bezpochyby i já zemřel, a to nejméně desettisíckrát předtím.